Komentáře - Hořec tibetský (Gentiana tibetica).

čeleď: hořcovité Gentianaceae

je 40 až 50 cm vysoká vytrvalá bylina. Trsnatá mrazuvzdorná trvalka s většími tuhými lesklými listy v růžici a shluky menších trubkovitých květů na přímých lodyhách.Žluto - bílé čtyřčetné oboupohlavné květy zvonkovitého tvaru vyrůstají po několika v úžlabích listů a na vrcholku lodyhy. Kvete od července do října.(v červenci až srpnu). Plodem je tobolka.

Tento hořec se užívá jako náhražka za hořec žlutý, který se nesnadno pěstuje. Tento hořec pochází z Tibetu, východní Himaláje a jeho pěstování je snažší.

Používaná část: Oddenek, kořen (Gentianae radix)

Významné obsahové látky: Hořčiny – sekoiridoidy, alkaloidy, xanthony.

Hlavní použití je uváděno, že hořec má účinky podporující trávení, zvyšující vylučování slin a žluči. Tradičně je droga používána při nechutenství, ztrátě chuti z důvodu ochabnutí zažívacího traktu.

Droga není vhodná k použití v době těhotenství a kojení. Uvádí se, že droga není také vhodná pro osoby s vysokým krevním tlakem.
Interakce :Nejsou uváděny.

Obvyklá dávka :Sušená droga 0.6-2 g jako nálev nebo odvar třikrát denně.

Hořec a jeho obsahové látky jsou používány v malých bezpečných množstvích v potravinářství – likérnictví.

Ordinuje se 1/2 kávové lžičky drogy na šálek studeného macerátu, který se užívá 2-3x denně po lžících, půl hodiny před jídlem. Jednotlivá maximální dávka činí 2 g. Běžně se užívá 1/2 kávové lžičky (ČsL 4 - 1 g) záparu. Pije se 2-3x denně po lžících vždy půl hodiny před jídlem. Jednotlivá maximální dávka činí 2 g. Decoctum Radicis gentianae (5 g drogy se vaří 5 minut ve 200 ml vody) se užívá půl hodiny před jídlem 1 lžíce. Jednotlivá maximální dávka činí 2 g. Radix gentianae v práškované formě se podává v jednotlivé dávce 0,5-1 g, a to 2-3x denně půl hodiny před hlavními jídly. Při použití při jídle nebo bezprostředně po něm zhoršuje zažívání. Tinctura gentianae má obyčejně jednotlivou dávku 30 kapek, které se užívají v trošce vody 2-5x denně před jídlem.
Vnitřní působení

Hořčiny všech druhů hořců patří k tzv. čistým hořčinám - amara pura. Již v ústech povzbuzují tvorbu slin a reflexně zvyšují tvorbu trávicích enzymů i žaludeční kyseliny. Současně zlepšují motilitu trávicího traktu. Po požití hořce bylo zjištěno zrychlení a zmohutnění střevní peristaltiky, tedy účinek velmi podobný účinku kondurangové kůry. Hořčiny působí i přímo na sliznici trávicího traktu, při čemž zvyšují sekreci v žaludku a ve střevech. Vysoká dávka hořčin zapříčiňuje podráždění a překrvení těchto sliznic. Glykosidy lokálně dráždí zažívací systém, aniž nějak působí na hladké svalstvo a CNS. Menší dávky zvyšují sekreci žláz CNS, velké dráždí sliznici. Glykosidy zlepšují chuť k jídlu. Droga je proto amarum-stomachikum. V terapeutických dávkách se doporučuje při anorexii spojené s nedostatečnou tvorbou slin i žaludeční šťávy a s dyspepsií, dále při chronických gastritídách s hypoaciditou (nedostatkem žaludeční kyseliny), při průjmech a na zvýšení sekrece žaludeční šťávy. Mimo to na zlepšení činnosti jater (hepatoprotektívum), žlučníku a žlučových cest. Glykosidy při použití extraktu zlepšují srdeční činnost. Dávkovat se musí opatrně, protože při silnější koncentraci předchází vlastnímu povzbuzení krátce trvající ochabnutí. Výhodné je, že se hořčiny v srdečním svalu nekumulují a snadno se vymývají. Hořčiny také zvyšují dráždivost zakončení sympatických nervových vláken a způsobují zlepšení krevního obrazu. Hořec se doporučuje při mdlobách a kolapsu pro povzbuzení krevního oběhu, na který působí reflektoricky přes jiné orgány.
Stanoviště slunné, půda lehčí mírně kyselá, zálivka přiměřená. Rostlina vhodná do trvalkového záhonu nebo skalky.

Zatím nejsou vloženy žádné příspěvky.
 

Přidat komentář

Jméno:





Poznámka: Neradi příspěvky moderujeme, ale nemístné příspěvky nebo příspěvky mimo téma budou odstraněné. Děkujeme za pochopení.