Recept na tinkturu: vykopejte několik těchto jednoletých kořenů, nakrájejte je na malé kousky a strčte je na 3 týdny do sklenice se silným alkoholem alepoň 60%. Tinktura, se užívá 10kapek 2x denně, podobu minimálně jednoho měsíce, poměr při výrobě tinktury je 1díl drogy čertsvé a 4 díly 60% nebo 1díl sušeného kořene a 5 dílů 60% lihu. Po zbytek roku pak alespoň na 2-3dny v měsíci tuto kůru opět nasadíte. Velmi prý pomáhá, když tuto kůru kombinujeme s tzv. hypertermickou terapii, tj. alespoň každý třetí den se naložíme do vany s tak horkou vodou, jakou jen dokážeme snést. Pokud horkou vodu snášíme špatně je dobré nahřívat alespoň bolavé, postižené klouby. O štětce píše i Wolf Dieter ve svých knihách. Drogou je také nať nebo celou rostlinu v letních měsících druhým rokem. Štětka udělá parádu i na trvalkovém či bylinkovém záhonu, je to atraktivní bodlák.Štětka je až 2. vysoká, dvouletá bylina. Květ je šešule s fialovými jazýčkovitými květy. Výskyt:Druh roste v teplejších oblastech naší země, na světlých místech u vodních toků a rybníků, na pastvinách, u cest a na pustých místech.Množení:Štětka se množí generativně nažkami, která zrají od konce srpna do podzimu a poměrně rychle vysemeňují. Semenáčky se vyvíjejí počátkem podzimu, na jaře i během léta. Nažky mohou klíčit i několik let. Nažky jsou šířeny vodou, větrem, zažívacím ústrojím zvířat zejména ptáků.Použití:Velká, suchá, obarvená plodenství této rostliny se používají do suchých kytic. Je to rostlina medonosná.
Článek z meduňky od pana Prof Valíčka
Původ a rozšíření
U nás známé druhy pocházejí většinou ze západní, střední a jižní Evropy, Předkavkazska, Malé Asie a Íránu, z těchto míst byly zavlečeny do dalších oblastí. Jde o typickou rumištní rostlinu vyskytující se na úhorech, navážkách, mezích, skládkách, silničních i železničních náspech a jinde. Vyžaduje slunná stanoviště s těžší jílovitohlinitou půdou bohatou na živiny. Tam se také přirozeně vysemeňuje a takto se dále množí.
Botanická charakteristika
Štětka, Dipsacus, je statná dvouletá rostlina, dorůstající až 2 m výšky, ze stejnojmenné čeledi štětkovitých, Dipsacaceae. U nás nejznámější je štětka planá (lesní), Dipsacus fullonum (syn. D. sylvestris). V prvním roce vytváří listovou růžici složenou z řapíkatých listů. Mají čepel celistvou, eliptickou, obvejčitou až podlouhlou, na okraji nepravidelně hrubě vroubkovanou až pilovitou. Na rubu jsou listy na žilkách ostnité. V druhém roce se objevuje přímá, ostnitá a světle zelená lodyha, v horní části rozvětvená. Lodyžní listy jsou vstřícné, přisedlé, až 30 cm dlouhé s čepelí celistvou, kopinatou s okrajem vroubkovaným až pilovitým. Na bázi jsou listy vzájemně srostlé a tvoří nádržku, v níž se zadržuje dešťová voda, zde se zachytává hmyz, a štětka podobně jako masožravé rostliny vstřebává živy do sebe z jeho rozložených těl. Ve Francii se tato voda sbírá, přečišťuje a vyrábí se z toho velmi luxusní a drahá pleťová voda.
Květenstvím je terminální strboul válcovitého nebo vejcovitého tvaru o délce 4-8 cm s ostrými plevkami. Květenství je podepřeno čárkovitými, ostnitými a vztyčenými zákrovními listeny. Ve strboulu jsou směstnány drobné trubkovité oboupohlavné květy s korunou světle fialovou, výjimečně bílou. Prostřední květy strboulu se otevírají nejdříve, potom obě zbývající části směrem nahoru a dolů. Plod je podlouhlá, čtyřhranná nažka, asi 4-5 mm dlouhá, světle hnědé barvy.
Další druhy
Kromě uvedeného druhu je u nás rozšířena také štětka soukenická, Dipsacus sativus, dříve hojně pěstovaná, neboť strbouly se užívaly k mykání vláken. Nyní roste planě, např. v okolí Roudnice nad Labem nebo Litovle. Dalším druhem je štětka dřípená, Dipsacus laciniatus, vyskytující se v našich teplejších oblastech, mimo jiné na jihu Vsetínska.
Z ostatních druhů to jsou hlavně asijské druhy, např. štětka japonská, Dipsacus japonicus, nebo v Číně rostoucí štětka drsná, Dipsacus asperoides, případně štětka jemná, Dipsacus mitis, rozšířená v Nepálu. Všechny uvedené druhy mají obdobné účinky jako štětka planá.
Obsahové látky
Drogou jsou hlavně kořeny (Dipsaci radix), které obsahují především velký počet triterpenoidních saponinů, např. akebia saponin D, dipsacus saponin A, dále iridoidní glykosidy (swerosid, loganin, cantleyosid), kyselinu chlorogenovou a deriváty kyseliny kávové. Obsaženy jsou steroidy jako daucosterol a β-sitosterol, ale rovněž alkaloidy, sacharóza, kyselina ursolová a oleanolová, taniny, inulin, draselné soli aj. Květy mají silici s insekticidními účinky.