Stevie (Stevia rebaudiana ).

Stevie  (Stevia rebaudiana  ).
 
Cena: 40 Kč
jaro 2018
 

 

Čtyři výstižná česká pojmenování pro rostlinu s botanickým názvem Stevia rebaudiana charakterizují svým domácím označením její významnou vlastnost. Tou je bezesporu výjimečná sladkost, která ji rázem zařadila mezi přední přírodní sladidla. Ale nestala se tolik bádanou, pěstovanou, šlechtěnou a diskutovanou rostlinou jen pouze kvůli tomuto svému zajímavému účinku na chuťové buňky člověka. Ve své původní domovině, kterou jsou Paraguay, Brazílie a Amanbayská hornatina, jí domorodci přisuzovali léčivé účinky, a to už v době, kdy Španělé, Portugalci a jiní dobyvatelé ještě zdaleka nevstoupili na jejich území. Ostatně ti tam jeli hledat úplně jiné poklady. Vysloužila si tedy označení „léčivá bylina“. Její podrobnou botanickou charakteristiku najdete v některém atlase léčivých nebo cizokrajných bylin.

Vydejme se tedy po stopách jedné ze skutečně nejsladších rostlin, kterou ze svého štědrého aženy ještě tyto: rebaudiosid A, jenž je sladší než steviosid 1,3 – 1,5x, rebaudiosid C, D, E, dulkosid B a steviolbiosid. Steviosid se v mnoha zemích na světě používá ke slazení potravin, nápojů, v cukrářství, konzervárenském průmyslu, při výrobě zubních past a žvýkaček.

Svými účinky na lidský organizmus se stévie zařadila mezi pomocná alternativní přírodní léčiva. Kam všude se rozšířila, kde ji pěstují v současné době a jakým přínosem je pro lidstvo? Na tyto otázky znají odpověď už dosti dlouhou dobu pěstitelé, šlechtitelé, biochemici, lékaři, farmaceuti, dietologové, propagátoři zdravé výživy, pracovníci potravinářského průmyslu, mnozí uživatelé výtažků stévie a její odpůrci i příznivci.

Dobře se jí daří v nadmořské výšce od 200 do 600 m, mnohdy roste i na velmi vlhké, ba bahnité půdě, ale úspěšně se začala pěstovat i v hornatějších oblastech. Od dob, kdy se začala pěstovat v Evropě, si zvykla na odlišné podmínky a úspěšně se adaptovala. Jistě nás bude zajímat její vzhled a stručná botanická charakteristika. Stevia rebaudiana Bertoni náleží k čeledi hvězdnicovité – Asteraceae. Dorůstá výšky až půl metru. Její drobné sytě zelené lístečky jsou vstřícné, kopinaté. Jemné úbory bílých květů vytvářejí koncové okolíky. Už na první pohled se jedná o zajímavou rostlinu. Stévie byla původně jednoletou rostlinou, ale různými šlechtitelskými postupy se zařadila mezi víceleté. Je propracována technologie pěstování v jednoletém i ve víceletém cyklu a technologie vegetativního množení pomocí zelených řízků, řízků kořenů, odnoží a dalších vegetativních částí rostlin včetně metody in vitro.

Na mnoha místech se stévie pěstuje právě kvůli svým velice sladkým lístkům, které sladkostí mnohonásobně předčí řepný či třtinový cukr. Navíc steviosid, tedy ono přírodní sladidlo extrahované ze stévie, vykazuje nulovou energetickou hodnotu. Chutí se neliší od řepného cukru, ale ti, kteří toto sladidlo používají, nemusejí hlídat svoji tělesnou hmotnost. Mnozí lidé s nadváhou naopak sladí výhradně tímto sladidlem, protože tak ukojí svou chuť po sladkostech a na vysokokalorické pamlsky oslazené cukrem nemají chuť.

Američtí indiáni používali lístky stévie nejen k oslazení nápojů a pokrmů, ale znali i jejich léčebné účinky. Mnohem později vědci zjistili, že tato sledovaná populace z kmene indiánů Guarani téměř netrpí kazivostí zubů, takže mohli potvrdit, že stévie dokáže zničit celou řadu nebezpečných bakterií ústní mikroflóry. Při žvýkání i toho nejmenšího lístku vydrží sladká chuť v ústech velice dlouho a člověk pak nemá touhu po jiných energeticky vydatnějších pokrmech a nemá pocit hladu. Což je opět velká výhoda pro lidi, kteří chtějí shodit nějaké to kilo.
Usušená je daleko sladší než čerstvá!
Semena klíčí 2-6 týdnů za stálé teploty 25C,rostlina je světlo klíčivá – nepřehrnujeme ji zemí, substrát musí být stále vlhký – ne přemokřený,nádobu přikryjeme igelitovým sáčkem, substrát by měl být sterilní,aby nám rostlinky či semena nelikvidovala plíseň. Po vzejití a objevení prvních 3-4 pravých lístků ji pomalu otužujeme,postupně odejmeme sáček z nádoby a snižujeme teplotu na 20C.Rostlina má ráda slunce a teplo. Při teplotě pod 10°C zastavuje růst a teplota okolo 5°C již rostlinu poškozuje a listy uvadají. Pro pěstování jsou vhodné prosluněné balkony, slunečné polohy při zdech domů a jinak proti větru chráněná slunečná místa. Stevii pěstujeme v nádobách o objemu 4-8 l naplněných směsí zahradní zeminy, kompostu a zahradního substrátu v poměru 1:1:1. Nádoba by měla mít dobrou drenáž. Pro lepší větvení rostlinu v půlce zaštipujeme. Výhony sklízíme po 3-4 měsících, kdy dosáhnou 50-60cm. Stříháme 20 cm nad zemí. Druhou sklizeň děláme asi za 2 měsíce. Nejlépe se však daří Stevii ve skleníku, kde můžeme sklízet i 3 x do roka. Na podzim, kdy teploty začnou klesat, rostlina zastavuje růst a zatahuje se do kořenů. Listy žloutnou a opadají.V té době rostlinu sestřihneme asi 10 cm nad zemí a zimujeme ve vzdušné místnosti při teplotě 8-14°C. Zaléváme minimálně, substrát nesmí ale úplně vyschnout. V prvních jarních měsících rostlinu probouzíme k životu. Květináč dáme na vnitřní parapet jižního okna a mírně zalijeme. Rostlina přežívá zimu v kořenech , kde v půdě vytvoří mnoho nových výhonů.


« Zpět
 

Komentáře - Stevie (Stevia rebaudiana ).

Komentáře jsou zobrazeny jen zaregistrovaným a přihlášeným uživatelům.