Chmel otáčivý je vytrvalá bylina, obvykle se silným svislým oddenkem a velkým počtem podzemních výhonků.[2] Jako trvalka vydrží na jednom místě 20-25 let. Lodyha dosahuje výšky kolem 3-5 m, někdy dokonce až 10 m. Listy vstřícné, dlanité a dlouze řapíkaté, s vejčitou až okrouhlou čepelí, okraj listů je pilovitý a jejich báze je hluboce srdčitá. Květ - Samčí rostliny mají na konci lodyh v úžlabí listů vrcholičnaté laty prašníkových květů. Zelenavá samičí květenství se skládají z krátkých klásků, z nichž se vytvářejí vejčité šištice. Plod je z obou stran zploštělá vejcovitá nažka.
Drogou chmelu jsou samičí květenství – šištice.
Mezi účinné látky chmelu patří hořčiny, xanthohumol, silice a třísloviny, lupulin, fenylpropanolové kyseliny, flavonoidy.
Chmel je pnoucí liána pravotočivá, dvoudomá rostlina, což znamená, že každá rostlina vytváří buď samčí nebo samičí květy. Listy jsou vstřícné, zeleno žluté barvy. Samičí rostlina kvete ozdobnými limetkově zelených šišticemi. Mladé výhony jsou vhodné ke konzumaci. Je mimořádně vhodný pro výsadbu při opoře, kterou může být sloup, plot, stěna. Nejčastěji požíváme šištice na čaj účinný při nespavosti, podrážděnosti, nervozitě, pro výrobu piva a na atraktivní dekorace. Chmel pěstujeme nejčastěji v teplejších oblastech, na slunných stanovištích. Vysazujeme do propustné, vápenité a humózní půdy. Při mladých rostlinách dbáme na dostatečnou zálivku. Vzdálenost mezi rostlinami by měla být alespoň 40-50 cm.