Užívá se kořen, který se sbírá na jaře nebo na podzim.Droga obsahuje saponiny, silice, sliz a další látky.Užívá se zejména při žaludečních nebo dvanácterníkových vředech, ve formě klyzmatu se osvědčila i při vředové chorobě tlustého střeva. Vedle toho působí i sedativně při nervozitě a nespavosti. V tradičním léčitelství se užívala i při epilepsii, syfilidě, vzteklině nebo úplavici. Podává se ve formě odvaru (5 g kořene se vaří 5 minut ve 400 ml vody, nechá se 15 minut odstát, pije se 3x denně po jídle).Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 2.Vytrvalá, do 80 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, nevětvená nebo jen v horní části chudě větvená, v horní polovině krátce pýřitá, jinak lysá. Listy vstřícné, dolní dlouze řapíkaté, horní zcela nebo téměř přisedlé, všechny lichozpeřené, lístky kopinaté. Květy v koncových a úžlabních vijanech, 5četné, modré, ústí korunní trubky bělavé, květní stopky a kalich žláznatě chlupatý. Plodem je tobolka. Kvete v VI až VIII.Stanoviště:Břehy, vlhké louky, luční prameniště, horské lužní lesy, na půdách minerálně chudých, hlinitých až jílovitých, vlhkých až bahnitých.Pěstování:Vedle přírodního druhu se pěstuje i odrůda s bílými květy. Jirnice vyžaduje vlhčí, humózní půdu a slunné až polostinné stanoviště. Množí se dělením trsů na jaře nebo na podzim, případně semeny. Celkově jde o poměrně nenáročnou rostlinu.
