Jde o přímou, trsnatě rostoucí bylinu dorůstající výšky 25 až 50 centimetrů. Lodyha je čtyřhranná a nese vstřícné, široce zašpičatěle kopinaté zubaté listy s výraznou žilnatinou. Květy jsou pyskaté modré až modrofialové, uspořádané do jednostranných hroznů.
Pochází ze Severní Ameriky, kde byl jednou z nejdůležitějších léčivých a rituálních rostlin Čerokézů. Používali jej k posílení ,vnitřního zraku' během šamanských rituálů. Období slávy zažil šišák v Americe v 18. století coby bylina proti vzteklině a později jako účinné sedativum. Podobně se užívá, zvlášť v ruské lidové medicíně, i šišák bajkalský (Scutellaria baicalensis).
Obsahové látky:
Dihydropyranokumarin, scuteflorin, kyseliny ursolová, pomolová a kávová, dále pak flavonoidy - baicalin, scutellarin, wogonin, a také lidské neurohormony melatonin a serotonin
Šišákem se léčili lidé infikováni vzteklinou, proto se mu říká "Bylina šíleného psa".
Tato bylina, kombinovaná s kozlíkem, má vynikající účinky na hysterii (záchvaty paniky). Používá se v jedné z rostlinných směsí, kterou si můžete vyrábíme pro psy trpící epilepsií (jedno ze starých anglických názvů pro šišák je „šílený pes"). Šišák může snížit jak závažnost, tak četnost záchvatů a umožňuje snížení závislosti na lécích.
Šišák, stejně jako sporýš jsou známé jako regenerační byliny, jejichž účinky pomáhají zklidnit a uvolnit nervový systém a léčit a obnovovat nervovou tkáň.
Víceúčelovost bylin dovoluje řešit nejen příznaky, ale i samotný vznik nemoci. Šišák je účinný při výskytu křečí a epileptických obtížích, uvolňuje nervový systém a je vhodný ke snížení podrážděnosti, neklidu a při výskytu faktorů dráždících zažívací trakt.
Rostlina se používá na neklidná zvířata, která např. byla týrána. Použití přírodních prostředků však vyžaduje čas a trpělivost. Musíme si uvědomit, že psi, kočky nebo koně mají dobrou paměť a traumatické zážitky z minulosti nepřekonají ani nezapomenou za pár dní.
Nesmí se užíval v těhotenství.
Sklízí se kvetoucí nať a suší se v tenké vrstvě ve stínu. Užívá se ve formě nálevu ze sušené drogy nebo v podobě lihové tinktury či ve směsi s ostatními sedativními rostlinami, jako je například meduňka lékařská (Melissa officinalis). Má výrazně hořkou chuť podobnou pelyňku.
Na pěstování není náročný, vyhovuje mu většina zahradních půd a slunné stanoviště. Vyžaduje však dostatek vláhy. velmi nemáročná a krásná bylinka. Množí se přímým výsevem do půdy nebo se předpěstovává.
Informace čerpány z knuhy Adaptogeny - David Winston, Steven Maimes a z webu Bylinky pro všechny Mudr Mllčocha