Původem pochází z Číny, Japonska, Mongolska a Koreje, kde roste na stráních, na okrajích lesů či podél potoků. Jako rostlinná droga se používá kořen (Salviae miltiorrhizae radix). Má velkou oblibu v tradiční čínské medicíně. Je ale i součástí moderního čínského lékopisu a rostlina je také komerčně pěstována.
Z kořene šalvěje červenokořenné bylo izolovano již více než 90 sloučenin, k nejdůležitějším patří především, odborně řečeno, diterpenické chinonové sloučeniny abietanovéhotypu (hydrofilní polyfenoly a fenolické kyseliny). Ze známějších látek, se kterými se někdy v léčivých rostlinách můžeme setkat, lze zmínit beta sitosterol, kyselinu kávovou, tanin, kyselinu ursolovou nebo vitamin E.
Šalvěj červenokořenná je obvykle dobře snášena. Šalvěj červenokořenná by se neměla užívat v těhotenství, během kojení a u pacientů užívajících warfarin, protože může zesilovat jeho účinek a způsobit krvácení. Opatrnosti je třeba i při jejím současném užívání s digoxinem.
Šalvěj červenokořenná je trvalka s rozvětvenou lodyhou, která mívá v průměru 30–60 cm výšky se široce dělenými listy. Ty jsou jak jednoduché, tak složené. Povrch rostliny je pokrytý jemnými chlupy a lepivými žlázami. Květy jsou uspořádané do přeslenu a mají světle růžové až modře levandulové korunní lístky, které mohou být dlouhé až 2,5 cm. Pěstuje se na teplém místě je mrazuodolná. V prvním roce se na podzim sklízí kořen, další rok vykvete ( pokud se nesklidí) .
Šalvěj červenokořenná je v současnosti velmi populární. Označení Dan Shen dostala za svou výjimečnost, stejně jako asi 10 dalších bylin, které mají opravdu blahodárné účinky jako sám ženšen a současně jsou možné jako jeho náhrada. V Číně tvoří základ téměř všech bylinných směsí.