Ten se pěstuje především v tropických a subtropických oblastech, například v Austrálii, Karibiku, na Novém Zélandu nebo v Indii. Rozlišujeme dva druhy jedlých plodů maracuji: takzvanou žlutou (zlatou) a fialovou odrůdu. Zlatá maracuja může dorůst až do velikosti grapefruitu a je na povrchu hladká a lesklá. Fialová odrůda je malá asi jako citron, někdy i menší.
Pro podporu násady plodů je vhodné květy ručně opylovat, pyl z květu otevřeného alespoň 12 hodin použijte k opylení štětečkem nově otevřeného květu.
Výživová hodnota plodu mučenky je 34 kcal na 100 gramů. Dále obsahuje vlákninu, fosfor, vápník, vitamíny C a B, provitamíny A, železo a určité procento sacharidů. V Portoriku se říká, že snižuje krevní tlak.
Slupka maracuji je před uzráním lesklá, hladká, bez nedokonalostí. V momentě, kdy je zvrásněná a nemá pravidelný tvar je plod připraven ke konzumaci.
Šťáva se používá jako dochucovadlo džusů, sirupů, exotických koktejlů, dále se přidává do dezertů, ovocných salátů, marmelád nebo do zmrzlin. Samozřejmě se může jíst toto ovoce i čerstvé, ale pozor na slupku. Ta obsahuje stopy kyanogenního glykosidu, takže je mírně jedovatá. I tak si lze jen těžko představit osobu, která by se do slupky s chutí pustila. Nabízí se pouze varianta povaření, čímž se jedovaté molekuly zničí.
Pěstování v našich podmínkách
I když patří mučenka mezi tropické rostliny, můžeme ji pěstovat doma; především v bytech nebo v zimních zahradách. Ze zemin použijte především jílovitou, těžkou a nezapomeňte rostlinu každoročně přesazovat do většího květináče. Nejvíc roste v období od jara do podzimu, takže je vhodné přihnojování kombinovaným hnojivem. Důležité je také zalévání, ale pouze formou rosení, protože by se kořeny neměly ve vodě máčet. V zimě je lepší zalévat méně a udržovat rostlinu v teplotě 5 až 10 °C. Rozhodně ne víc, jinak může dojít k množení škůdců.