Šalvěj bílá (Salvia apiana)

Letos se nám podařilo vypěstovat menší množství bílé šalvěje, jsou to tenké větvičky s listy, které můžete svázat do svazků a používat k vykuřování, přípravě čaje či kořenit pokrmy. Její vůně je neobyčejně silná.
Při očistných kůrách svazeček sušených listů na konci zapalte a nechte rozhořet. Je nutné plamen sfouknout a nechat doutnat. Po rituálu můžete doutnající konec ustřihnout, nechat dohořet a zbytek svazku použít příště.

Indiánská šalvěj, bílá šalvěj

Šalvěj bílá je keřovitá trvalka až 1 m vysoká se zelenostříbrnými lístky. Salvia apiana je nejaromatičtější zástupce rodu Salvia.
V životě severoamerických indiánů je naprosto nenahraditelnou rostlinou, kterou používají při rituálu potní sauny, k vykuřování obydlí, i při zahánění zlých duchů a nemocí.
Dým bílé šalvěje je očistný a desinfekční, dokonce odpuzuje hmyz, dokáže očistit prostor i tělo od negativních a cizích energií.
Vůně je osvěžující, výrazná a podle indiánů má čistě pozitivní energii. Větvičky šalvěje se tradičně pálí položené na mušli.
V lidovém léčitelství se šalvěj používala při léčbě odřenin, zánětů kůže, bolestí v krku a vysokých horeček."

Legenda vypráví, že bílá šalvěj, získala svou stříbřitou barvu tehdy, když chudá dívka chtěla obětovat Bílé bizonici, ale něměla nic jiného, než plevel z okraje cesty. Díky čisté a silné víře této dívky, se hnědé byliny na oltáři zbarvily překrásnou stříbřitou barvou.

Tento druh americké šalvěje roste a pochází z jihozápadního pobřeží Severní Ameriky (Kalifornie, Mexiko a Sonorská poušť).
Šalvěj bílá je příbuzný druh Šalvěje lékařské - roste však až ve výškách od 1000 metrů nad mořem a potřebuje mnoho tepla a slunce. Dorůstá výšky jednoho metru a kvete fialkově. Velmi zesiluje změnu duchovního stavu a vědomí.

Pěstování:
Rostlina vyžaduje jen velmi mírnou zálivku a plné slunce, není mrazuvzdorná, je třeba ji zimovat doma na chlanějším mrazuprostém místě.Pěstujeme ji jako přenosnou rostlinu v květináči.

Užití:

Používá se jako šalvěj lékařská, má desinfekční účinky. I tuhle šalvěj můžete použít na čaj, koloktadlo či koření. Působení šalvěje je velmi široké: snižuje pocení (zejména je-li nervového původu, jako např. při nočním pocení v klimaktériu nebo v pubertě), působí protizánětlivě, baktericidně, mírně močopudně, svíravě, má protihlístové účinky, snižuje sekreci žláz včetně sekrece mateřského mléka. Uplatňuje se v gynekologii a to zejména při potížích v počátku menstruace či v přechodu, antibiotických účinků se využívá při léčbě zánětů močových cest, bolestí v krku, při angíně, při gynekologických zánětech nebo zánětech zažívacího ústrojí. Zevně ji lze použít na špatně se hojící rány nebo jako kloktadlo při zánětu ústní dutiny, angíně nebo krvácení dásní.
Za nejúčinnější formu aplikace je považována šalvějová tinktura, osvědčil se i šalvějový vinný nálev. Vzhledem k tomu, že protizánětlivé látky jsou špatně rozpustné ve vodě, bývá doporučován lihovodný roztok.
Protože thujon obsažený v silici je poměrně dosti toxický, není šalvěj vhodná k dlouhodobému podávání. Relativně neškodný by měl šalvějový odvar, z něhož toxická silice záhy vyprchá.
Obsahuje zejména silici (1,5 až 2,5%) s thujonem, salviolem, cineolem, kafrem, borneolem, dále katechinové třísloviny (asi 8%), pseudotřísloviny (=organické kyseliny, např. kyselina kávová), triterpenoidy, hořčinu carnosol,, diterpenové hořčiny abietanového typu, lakton, salvin, který má fytoncidní účinky, saponiny, pryskyřice, vitamíny řady B a látky podobné ženskému hormonu estrogenu.